NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Li Lykke Timotej Zachrisson je mladá švédská zpěvačka, která začíná útočit na přední místa hitparád prodejnosti v zemích na západ od našich hranic a na severu již okupuje samotnou špici. Jak už to tak ale obvykle chodí, v tuzemských médiích o ní není ani vidu ani slechu, přestože si na své konto může připsat spolupráci s RÖYKSOPP či Kanye Westem. Škoda, její tvorba si naši pozornost plně zaslouží, a to minimálně od této desky.
Zatímco předchozí, poměrně rozverně znějící nahrávku „Youth Novels“ vytvořila ještě nevyspělá dívka, „Wounded Rhymes“ je už nepochybně dílem ženy. A na muzice samotné je to dostatečně znát. Nahrávka nabrala vážnější charakter a působí i ucelenějším dojmem.
Pokud byste tápali nad tím, co že nám to vlastně LYKKE LI nabízí, pak vězte, že se jedná o příjemně znějící, nezávislý pop/rock, jakých není zas až tak mnoho. Nečekejme však žádné knikání, jak by se mohlo z předešlého zdát, Lykke to umí docela slušně rozjet. Disponuje výrazným, sytým hlasem, místy připomínajícím čtyřicetiletou vášnivou kuřačku a konzumentku alkoholu, z čehož vyplývá, že její skladby jsou vším jiným, jen ne unylým pidlikáním. Jsou výrazné jako ona sama. „Wounded Rhymes“ zní díky tomu podstatně rockověji, přímočařeji a temněji než předchozí řadovka.
Počínaje povedenými, retrem načichlými vypalovačkami „Youth Knows No Pain“ a „Rich Kids Blues“, přes křehčí skladby typu „Unrequited Love“ či „I Know Places“, je Lykke ve všech polohách aranžersky bohaté desky stále nesmírně uvěřitelná, ať už zpívá o neopětované lásce či o tom, že je prostitutka.
Nelze sice očekávat, že by se výrazněji prosadila v zemi Kabátů a Karla Gotta, ale jinde už to dokázala, a to plným právem. Její kolekce veskrze upřímných, na nic si nehrajících písní je zkrátka hodna pozornosti a určena všem, kdo mají rádi ženy v rockové muzice. Moc pěkná deska.
Velice příjemná deska mladé švédské zpěvačky.
8 / 10
Lykke Li
- zpěv
1. Youth Knows No Pain
2. I Follow Rivers
3. Love Out Of Lust
4. Unrequited Love
5. Get Some
6. Rich Kids Blues
7. Sadness Is A Blessing
8. I Know Places
9. Jerome
10. Silent My Song
Wounded Rhymes (2011)
Youth Novels (2008)
Vydáno: 2011
Vydavatel: LL Recordings
Stopáž: 41:02
Produkce: Björn Yttling
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.