Li Lykke Timotej Zachrisson je mladá švédská zpěvačka, která začíná útočit na přední místa hitparád prodejnosti v zemích na západ od našich hranic a na severu již okupuje samotnou špici. Jak už to tak ale obvykle chodí, v tuzemských médiích o ní není ani vidu ani slechu, přestože si na své konto může připsat spolupráci s RÖYKSOPP či Kanye Westem. Škoda, její tvorba si naši pozornost plně zaslouží, a to minimálně od této desky.

Zatímco předchozí, poměrně rozverně znějící nahrávku „Youth Novels“ vytvořila ještě nevyspělá dívka, „Wounded Rhymes“ je už nepochybně dílem ženy. A na muzice samotné je to dostatečně znát. Nahrávka nabrala vážnější charakter a působí i ucelenějším dojmem.

Pokud byste tápali nad tím, co že nám to vlastně LYKKE LI nabízí, pak vězte, že se jedná o příjemně znějící, nezávislý pop/rock, jakých není zas až tak mnoho. Nečekejme však žádné knikání, jak by se mohlo z předešlého zdát, Lykke to umí docela slušně rozjet. Disponuje výrazným, sytým hlasem, místy připomínajícím čtyřicetiletou vášnivou kuřačku a konzumentku alkoholu, z čehož vyplývá, že její skladby jsou vším jiným, jen ne unylým pidlikáním. Jsou výrazné jako ona sama. „Wounded Rhymes“ zní díky tomu podstatně rockověji, přímočařeji a temněji než předchozí řadovka.

Počínaje povedenými, retrem načichlými vypalovačkami „Youth Knows No Pain“ a „Rich Kids Blues“, přes křehčí skladby typu „Unrequited Love“ či „I Know Places“, je Lykke ve všech polohách aranžersky bohaté desky stále nesmírně uvěřitelná, ať už zpívá o neopětované lásce či o tom, že je prostitutka.

Nelze sice očekávat, že by se výrazněji prosadila v zemi Kabátů a Karla Gotta, ale jinde už to dokázala, a to plným právem. Její kolekce veskrze upřímných, na nic si nehrajících písní je zkrátka hodna pozornosti a určena všem, kdo mají rádi ženy v rockové muzice. Moc pěkná deska.